Úvod

První myšlenka tuším padla někdy v plachtařsky temných zimních měsících 2011/2012 při vzpomínkách na loňské červencové testování odolnosti stanů vůči dešti v Martině. Chytré hlavy nakonec napadlo nešpekulovat nad letními týdny, které mají škodolibí bohové počasí prokouknuté, ale tyto překvapit, skoro bych řekl přímo s nimi vydr. . . . : Využít volné májové dny ke kratšímu čerpání dovolené a současně využít tréninkového týdne Fatraglide2012, kdy jsou celodenně zajištěny všechny služby a taky je na letišti v Martině k vidění i leccos zajímavého. Vymyšleno – vykonáno. Ke tvrdému jádru Jenda N. +Jenda M. se připojil Jenda J., poté moje maličkost (pouze na 4 dny), stejně tak na kratší pobyt i Svaťa se svým milovaným dřevostrojem a nakonec Ivoš na plný počet dní. Tedy pět účastníků doplněných pro první den ještě Rosťou s jeho spanilým doprovodem. Technika 4ks klubové – Standard Cirrus, VSO-10, Twin Astir, L23 a Svaťův VT-16.

Den první 28.4. – svah, termika, turbulence, vedro

Už odjezd od hangáru v 05:15 za ranních červánků v sestavě pěti jízdních souprav byl impozantní. Dva fírové byli tak lační příjezdu do Martina, že projeli shromažďovací bod Strečno a před osmou už budili letištního hlídače. Skládání letadel bylo tohoto rána všeobecné, protože místní právě přivezli ze Švédska nový přírůstek ve formě dřevěného školního BF-4 a mlsně se přitom koukali na naši L23. Počasí horké, teploty přes den ke třicítce, čerstvý jižní vítr, suchý vzduch, místní prorokovali svah a nebe bez mráčku. Já jsem „vyfasoval“ Cirruse a vzpomínal na loňský rok, kdy jsem se při stejném větru na svahu pod Magurou při svém prvním svahovém pokusu nechytil a byl dole za 40min, z toho 15min vleku. Tentokrát jsem měl stoupání označeno jinými větroni a pronikal do tajů místního svahového proudění kombinovaného s turbulentní termikou. První dvě hodiny to byla „dřyna jak v havyrňe“ - vedro, turbulence, nezvyk na relativní blízkost terénu, provoz kolem dokola. A protože létání nad jedním místem se vždy po čase stává nudným, vyrazil jsem na zkušenou dále na Velkou Fatru. Ještě před Skľabiňou jsem potkal integrované 2m/s do 2000m, turbulence najednou nikde a já spokojeně pokračoval na jih. Zpět na sever jsem se obrátil v okolí Turčeku, Kremnica s vysílačem na Skalce kousek přede mnou, dráha na Sliači jasně viditelná. Nahřáté svahy v pozdním odpoledni vydávaly svoje, Cirrusu se klesat moc nechtělo a tak to nakonec pro mě znamenalo 4:26h – lepší začátek jsem si nemohl přát. Jenda N. vyvážel Ivoše na Twinu, Jenda M. provětrával Vosu, Rosťa v L23 dokazoval své polovičce výhody letecké hřebenové turistiky oproti té pěší a Svaťa připomínal svému Orlíkovi, že 1500m na výškoměru zdaleka neznamená totéž nad terénem.

Den druhý 29.04. – svah a pouze svah

Vzduch ještě sušší, termika žádná, vítr ještě silnější, naštěstí v ose dráhy. Prioritu ve výběru éra dostal Jenda J., protože včera neletěl. Vybral si L23 v kombinaci s místním guru na zadním sedadle, Jenda N. rozhodl o potřebě dalšího Ivošova letu na Twinu, Jenda M. po Ivošovi brousil Twina v sóle a na mě tedy s potěšením zbyl opět Cirrus. Vůbec to jaksi byl den přebírání zkušeností: Ivoš od Jendy N., Jenda J. od Mariana a Svaťa podlehl vášni pro vše létající dřevěné a nasedl do BF-4 s Jožkou Kožárem, člověkem z nejpovolanějších. Já jsem létal na malofatranském svahu 2h, udělal si evidenci lavinových polí a frekvencí turistických zájezdů na Velkém Kriváni a pomalu se přestal potit z každého horského hřebínku na trase.

Den třetí 30.04. – zase ten svah a nevyzpytatelné rychloměry

Luft pořád suchý, vítr slabší než včera, stále jižního směru. Stalo se co se stát v zájmu spravedlnosti muselo : mám L23, což vzhledem k protivětru při návratu ze svahu nepřidává. Jestli to ale bude foukat jako včera není co řešit, výšky bude dost. Start poprvé za Z-226 s Peterem Mazákem a nezůstává nic dlužen dobré pověsti průvodce po místních trsech šišek na stromech. Foukalo ale slaběji, navíc se vítr stáčel k jihozápadu, místo svahu na Panošiné nosil ten za ním blíže k Žilině a tam bych byl s L23 za hranou hlavního hřebene, faktor mezi kniplem a sedačkou také udělal svoje a tak jsem po 0:45h byl zpátky na letišti. Viděti ve vzduchu Arcuse – nádherný to pták s nezaměnitelnou siluetou. Nenudili jsme se ani na zemi, už přede mnou přistál Twin s rychloměry ukazujícími konstantních 160km/h už od vzletu, ať dělali co dělali. Odpojit přívody celkového tlaku, profouknout hustilkou – ze snímače na kýlovce vyletělo „cosi“ doprovázené sprškou vodních kapiček. Už víme, co ještě je třeba na noc při stání venku také zakrytovat. Jenda M. sedlal Cirruse, Jenda J. Vosu a Svaťova orientace už snad ani nestojí za poznámku.

Den čtvrtý 01.05. – Den D, AdlerTag či jak si to ti historici tak nějak pojmenovávají

Vítr jižního směru, ale slabý, v noci nižší teplota než předchozí dny, rosy snad litr na každém stéble, Horácovy mapy a xxxgramy ukazují málokdy vídané věci. Protože začíná oficiální trénink na Fatraglide jsme nahnáni na velký briefing, kde se mluví pouze anglicky a něco o anténě na Kráľovej Holi. I když rozumím, tak si nejsem jistý zda je to fakt pro mě mezi tou smečkou žokejů ASH-25, Arcusů, Ventusů a DG-400, s koeficientem pod 110 se tu asi moc neuvažuje. Jenda M. chce pokračovat v přebírání zkušeností, tentokrát na Twinu s Jendou N., tedy „musím“ znovu do Cirrusu. Jenda J. opět na Vose, Ivoš v sóle na L23 a kdo první uhodne na čem letěl Svaťa má u mě pivo. Start udělali na RWY36 s variablem spíše mírně do zad, jestli ASH-25 dostane Dynamica tak zorničky budou rozšířené. Na čele celého gridu stojí Cirrus OK-9434 a přesně ve 12:00LT vyrážím. Vlekař mě překvapivě nechává ve stoupáku nad dolinou, který je do minuty menší a menší až je z něj neuvěřitelně klidná a neperspektivní nulka. Přesun na první svážek ke Vrútkám ve finále nic neřeší a za 45min jsem znovu na zemi. Po mě totéž zopakují Svaťa a Jenda J. (všichni tři od jednoho vlekaře, fakt je to vždy jenom rukama plachtaře?), ostatní jsou zataženi dále na svah a drží se. Čekáme na konec pelotonu a díky tomu nám neuniká start ASH-25 za Dynamicem, s rozjezdem mu čtyři lidi pomáhají tlačením a Dynamic to zvládne. Druhý pokus jaxe patří, vypnutí Dubná Skala 800m a leze to nahoru, základny hodně přes 2000m. Na Velké Fatře se to už slévá, vyrazím tedy po hřebenu té Malé na jihozápad. Točit ani není moc třeba, stoupání fungují, snad nejlepší nad Fačkovským sedlem. Poslední hezký kumul je u Nováků, dál už jen chmurky. Otáčím na východ a po minutí Handlové mě opět nezklamala oblast Turčeku. Pod slitou oblačností už jsou vidět závoje přeháněk, zkouším to do mezery mezi dvěma takovými směrem na Donovaly. Dávka ledových krystalků pronikla větráním, osvěžuje mě v obličeji a jasně naznačuje nutnost změny názoru. Otáčím zpátky na JZ, oblétávám přeháňku, ztrácím dost výšky, Martin je schovaný za přeháňkou, hlava už odhaduje případný dokluz do Prievidze. Svahy u Nitranského Pravna skloněné na JZ ale nezklamaly a jsem zpátky na Turci. Přes Martinky pokračuji na Veľký Kriváň rozloučit se s hřebenem Malé Fatry, večer jedu domů. Hřeben i v 17:15LT poskytuje klidných 0,5-1m/s v rovném letu, rozloučení je důstojné. Po přistání je vše naše už složené, zbývá „můj“ Cirrus a zbožné přání, aby mi osud ještě někdy dal šanci na něco podobného jako dnes. Jendové s Twinem otočili Chopok, Ivoš v L23 zužitkoval absolvované vývozy a Jenda J. měl ve tváři stejně blažený výraz jako já. Svaťa se tvářil rutinně spokojeně jako vždycky. A o dalších dnech už musí napsat někdo jiný, není nad autenticitu, no ni?

Den pátý 02.05 - už jen ve čtyřech

Vítr se začíná otáčet do směru ze severozápadu a tak taháme naši flotilu na start RWY 18, kde již stojí Arcus. Je třeba být na gridu spíš než dánové abychom zbytečně nečekali na start, ovšem tentokráte s náma jaksepatří vy... Arcus hlásí tři metry do zad, podle nás na zemi i vlekařů z SGC max. metr půl, a žádá otočení startu. Tak naší celou ekypu stěhujeme přes celé letiště, ještě že má jen 750 m a já sedím v autě coby vlekař. Až se v zimě někdo bude v zimě ptát proč vyrábíme tažné tyče a kola pod křídla, zřejmě ještě nikdy nezažil co my. Na opačné straně letiště se stavíme asi před patnáct letadel, které tam již stojí, však co, na dráze jsme byli první a my start neotáčeli. Jako první je řada na mě. Dnes jsem dostal Twina a tak se již potřetí povozím klubovou labutí nad kopečky Fater. Jelikož mám zadní sedadlo volné , ptám se Mariána zdali se nechce povozit, lepší GPS včetně pozic kde skončilo jaké letadlo by jste po Martinské dolině hledali těžko. Vlekař nás jako obvykle tahá do prostoru Panošiny ovšem tentokráte bez výrazných zvedů otáčí Dynamica hodně nízko, ovšem bezpečně nad chatou pod Magurou dále na kolem hlavního hřebene Malé Fatry. V oblasti náslunečné strany Chlebu to konečně přichází a vypínáme se, na můj vkus bych si dal alespoň ještě jedou otočku, ale rozkaz místního borce zněl jasně. Ustředíme stoupák a konečně se mám možnost podívat pořádně kolem sebe, teda hlavně pod. Chata pod Chlebom v době vypnutí byla asi hodně blízko když ještě teď rozeznávám lidi sedící na lavičkách a dívající se na nás spíše jako na atrakci . Dotočím první stoupák a vydáváme se směrem na Kubínskou Hoľu. Tady zjistíme výšku základen, které jsou vysoko přes povolenou hladinu 80 a snažíme se přeskočit směrem na Velký Choč, kdy teprve druhý pokus je úspěšný. Točíme již celkem poklidný dvoumetr a opět poslouchám kde skončilo jaké letadlo pro změnu z Ružomberského aeroklubu. Nastal čas přeskočit na Velkou Fatru a tak přes Malinô Brdo kloužeme směrem na jih, z jihu zase na sever , znovu na jih a v polovině této tour to otáčím na Nízké Tatry . Je teprve druhý květen, na horách ještě sníh a dva ..... jenom v kraťasech vysoko nad hřebenem Nízkých Tater. I stalo to na co jsem už dlouho čekal, zezadu se ozvalo "mňa se zima pomalu pojděme domou ". Otáčíme Twina nedaleko Chopku , ještě nedaleko Lysce dobereme výšku a kloužeme na jižní stranu Martinské doliny, pomalu vyklesáváme, dozvídám se neskutečné množství informací , z nichž si pamatuju asi tak třetinu a kolem Martinských holí se vracíme nad Martin. Ještě zatočíme nad závodem Lombardini a je čas na přistání. Tento manévr provádíme spolu, ať má Marián možnost porovnat našeho Twina s jejich Janusem a přistáváme téměř až ke kotvám , kde náš drobeček tento týden přebývá. Jenda N. si vzal dnes Cirruse, několik krát jsme ho potkali nad hřebeny Velké fatry , ještě že náš Cirrus je s červenou folií na křídlech tak snadno rozeznatelný. Jenda J. se znovu pořádně povozil na Vose , i když nevím kde všude byl, z jeho úsměvu se dalo vyčíst leccos. Ivoš opětovně na " jeho " L23 v sólu.

Den šestý 03.05 - čekáme na počasí

Ráno nevypadá příliš optimisticky. Od jihozápadu je to celé zadekované, ale flymet říká, že by se okýnko mohlo najít a proto skládáme. Namlsání z předešlých dnů starty do termiky příliš nehrotíme. Jen sledujeme jak se další piloti přeškolují na Arcuse a čekáme. Čekání ukončí jedna bouřka nad Vekou Fatrou a tvořící se druhá nad Martinskými Holemi směřující k nám. Arcus se snaží udržet což se mu nakonec i na hodinu a něco povede, ale my již skládáme éra do vozíků. Mimochodem právě zde, loni za špatného počasí jsme tak dlouho přemýšleli, až jsme koupili vozík, který se náramě osvědčil. Dále již jen sedíme v klubovně, sledujeme jak venku prší a nad něčím ostřejším začínáme bilancovat. Večer se přesuneme do baru na večeři , po večeři ještě dostáváme každý pečeného pstruha od Milana a Jury, hoši měli jste je fakt vynikající, a následovně v baru jsme jako piloti ostudu rozhodně neudělali.

Den sedmý 04.05 - odjezd

Už od noci prší, takže dneska jen čekáme na to až se vyskytne chvilka bez deště na to abychom složili Twina, což již my Jendové máme natrénovano z loňska , takže otázka do dvaceti minut a L23 kdy nám ještě pomáhá Marián. Loučíme se s členy místního aeroklubu a přejeme si brzské setkání. Snad ještě letos. Okolo jedné hodiny se vydáváme na cestu směrem domů. Tradiční zdržení okolo Třince a jsme zpátky na Zábřehu. V sobotu pak ještě ráno přijít na letiště a složit Twina a L23 ať můžou lítat i ostatní a začít uvažovat kdy a kam v létě. Že by zase Martin ?